GENERACE ZET A JAK S NÍ ZACHÁZET
Podle teorie Work-force generations se v dospělé společnosti začíná pomalu ale jistě prosazovat nová generace "Z" (a z puberty do adolescence přecházejí první Alfy). A všichni ti tradicionalisté, babybomers, Xka a milleniálové mají trabl. Nerozumí tomu, co se děje, nechápou, jak nová generace přemýšlí, neumí s ní zacházet. Zetka jsou pro ně standardními způsoby nepochopitelná, nemanipulovatelná, neřiditelná. Čeká nás tedy střet generací? Nebo konec civilizace? Ale vůbec ne, podobná situace se děje každých patnáct až dvacet let. Nová generace si s sebou do dospělosti přináší nové paradigma (ani lepší, ani horší, prostě jen jiné), výkladový rámec světa definující, co pro ně důležité je, a co opravdu není. Pojďme společně dát tohle paradigma dohromady, do slov - ať nové generaci rozumíme, umíme se na ni připojit, spolupracovat s ní, využívat jejích předností a umět jí i trochu řídit.
- 30. dubna a 7. května 2024
AUTORITY V NAŠICH ŽIVOTECH
Autority. Silné osobnosti, které nás formují - od nich přebíráme jejich teorie a filosofie, podle nich si v životě stavíme své vize a cíle, s nimi se srovnáváme, podle nich se hodnotíme, proti nim občas bojujeme, zkrátka a dobře, k nim se vztahujeme. Táta, pan ředitel, Václav Havel, Justin Bieber. Autority nám dávají jistotu a směřování, motivaci a energii. Ehm, vážně? Nenaskočili jsme si v tomto směru na objektivistické dogma? A co když přepneme do paradigmatu, kdy autorita je naším konstruktem, prvkem psychického systému, který si z nějakého důvodu vytváříme? A pokud by to tak, bylo, k čemu nám skutečně autority v životě jsou? Co když si právě jejich prostřednictvím konstruujeme své hranice a limity, data pro sebekritiku, co když právě ony jsou sociálně přijatelným způsobem, jak se zbavit odpovědnosti? Pojďme společně ty autority trochu rozpitvat, aby se nám s nimi a s námi samotnými lépe žilo.
- 16. července 2024
AMBICE - VNITŘNÍ MOTOR, NEBO PAST?
Umíme popsat spoustu lidí, kteří jsou ambiciózní - podnikatele, který chce pořádně (nebo nechutně) vydělat, sportovce snažícího se o slavné (nicotné) vítězství, žáka, který chce mít mermomocí na vysvědčení samé jedničky (což ho ale vůbec nepřipraví na budoucí život). Máme ambice od přírody, nebo je to jen nástroj, jeden z mnoha, pomocí kterého realizujeme uspokojení našich tužeb a prevenci toho, z čeho máme strach? A co když se z nástroje, sluhy, stane pán, a naše ambice nás začnou ovládat? Není „potřeba být dobrý" past, která nemůže skončit jinak než workoholismem, vyhořením, fyzickým zraněním nebo rezignací? A jak souvisí naše ambice s objektivismem, sebehodnocením a sebekritikou, sociálním srovnáváním a závislostí na hodnocení ostatních? Máte nějaké ambice se v tom vyznat?
- 15. a 18. října 2024
VZTAH K RODIČŮM A JAK SI HO (PŘE)NASTAVIT
Definitivně jedna z nejtěžších systemických disciplín. Systemici, kteří aktivně berou svůj život do vlastních rukou, začínají postupně nastavovat a přenastavovat vztahy se svými blízkými - s přáteli, s podřízenými, s kolegy, se šéfem, s dětmi, se sourozenci, s životním partnerem. Ti zkušení se pustí i do vztahu k sobě samému. Ale rodiče? To je oříšek. Do toho se nikomu moc nechce, neb se v praxi už mnohokrát spálil. Teorie autopoiesy sice dává nějaká teoretická vodítka, ale ta vyžadují jednak přemýšlení ve skutečně radikálním konstruktivismu, jednak je aktuální vztah (nebo nevztah) zabetonovaný a zaplevelený léty trvajícími kontexty jako jsou vděčnost, příkoří, vina nebo zodpovědnost. A mnohdy už je ne za pět dvanáct, ale dávno po dvanácté, a nevyřešený vztah s rodičem nás trápí i po jeho smrti. Téma pro odvážné, kteří ve svém životě chtějí zpátky mámu a tátu v tom pravém slova smyslu.
- 10. a 13. prosince 2024
