Jak se z toho nezbláznit - desatero

18. 03. 2020Martin ChocholaTipy a triky

Aktuální situace je pro spoustu manažerů nová. Nucený home-office, klesající čísla, odmítnuté zakázky, nemožnost řídit své lidi na přímo a mít to pevně v rukou, padající a zasekávající se telekonference, náhlá časová bezbřehost, nové typy úkolů, se kterými nejsou zkušenosti, neustálou pozornost vyžadující děti, lehce panikařící životní partner, vydatná mediální masáž… 

Níže proto uvádím několik tipů, které vás sice zcela určitě nezachrání, ale mohou vám pomoci držet hladinu nepohody na uzdě. Jinak řečeno – nezbláznit se z toho. 


Doporučení první – Přiznejte si emoce

Výjimečné situace v našich životech jsou doprovázeny výjimečnými emocemi. Pamatujete na úspěšně složenou maturitu? První sex? Svatbu? Pořízení prvního auta, narození prvního dítěte, první výplatu na účtu? Ztrátu oblíbeného plyšáka? Neschválení projektu, který jste dlouho připravovali? Úmrtí někoho blízkého? Bylo to silné – protože výjimečné. 

Omezení našich svobod, podnikání a života v té míře, v které je zažíváme dnes, pamatují opravdu jen ti nejstarší. Je to výjimečná situace. Přináší úzkost, naštvání, beznaděj? Paniku? Agresi? To je v pořádku. Jedná se o zcela normální reakci na nenormální situaci. Není potřeba s tím bojovat, velmi často už jen připuštění a prostá akceptace, že se prostě cítím špatně, ohromně pomůže, a ušetřím ohromné množství energie, které bych jinak musel věnovat tomu, že se svým emocím bráním, bojuji s nimi nebo je skrývám a dusím v sobě. Nevyčítejte si své emoce – je to stejné, jako kdybyste si vyčítali, že máte dvě nohy a dvě ruce. 

Samozřejmě to neznamená, že se ve svých emocích máme hňahňat, utápět se v nich a šířit je ve velkém všude okolo. Vlastně s nimi není třeba dělat vůbec nic – v naprosté většině opravdu stačí si jen přiznat, jak se cítím. 


Doporučení druhé – Mějte čas ve vlastních rukách 

Nejčastější stížnost manažerů, tj. „nemám čas“, se lehce může překlopit do zcela opačné polohy – mám čas a nevím, co s ním. Zkuste si udělat plán – klidně po blocích nebo po hodinách, jako ve škole. Co udělat do práce, co se naučit s dětmi (a co bez nich), co si přečíst, komu zavolat, kdy si zacvičit a kdy odpočívat, co uklidit. Naplňte si kalendář aktivitami, které dávají smysl. A pak si je odškrtávejte. Večer, až si budete lehat do postele, ze sebe budete mít radost. 

Časový plán nám do života dává řád a řád je něco, o co se v nejistotě můžeme skvěle opřít. Perfektně poslouží, když vůle, sebekontrola a vnitřní motivace pokulhávají. Jednoduchá prevence stresu.  


Doporučení třetí – jak ano, ne jak ne

Jeden z nejsilnějších manažerských principů je zároveň jedním z nejsilnějších principů psychické hygieny. Dovolte si ten luxus se přepnout a soustředit se na to, co je pozitivní – co funguje, daří se, dělá vám radost. Pojmenovávejte to. Mluvte o tom. Oceňujte to. Klidně se na sílu zkuste do nadcházejícího období „přeprogramovat“.

To neznamená, že problémy nejsou a neměli bychom je řešit. Znamená to soustředit se, vnímat a vyzdvihovat to pozitivní – abychom měli dost síly, energie a nadhledu právě pro řešení nově vyvstalých problémů. Čím víc se soustředím na ty pěkné věci, tím lehčeji se mi řeší ty nepěkné. 

Dítě napsalo deset příkladů z matematiky a ve dvou udělalo chybu. Vážně? A není to tak, že z těch deseti je osm správně? To je totiž potom hned lepší nálada… 


Doporučení čtvrté – zdravý životní styl

Mantra, která v téhle době… platí trojnásob. Perte do sebe ovoce a zeleninu. Zařaďte do svého denního režimu spoustu pohybu – přírodu ještě nezakázali a při nejhorším se dá posilovat nebo tancovat aerobic i v obýváku. Často se protahujte a měňte polohy. Hýbejte se, jak jenom to jde – pohyb je přirozená prevence stresu! Hodně spěte, s respektem ke svému biorytmu (ranní ptáče/noční sova).  

Bacha na alkohol, drogy, energetické nápoje a jiné podpůrné prostředky. Jejich prvotní, krátkodobý účinek sice obvykle bezvadně funguje, jenže v nestandardní situaci, kdy naše psychika může být vyladěna trochu jinak než normálně, je vyšší míra nebo frekvence užívání docela hazard. Opatrně! 

Většina lidí má ke svému životnímu stylu nějaké výhrady. Kdy chcete vzít lepší příležitost s tím něco dělat, když ne teď? 

Doporučení páté – myslete dopředu a učte se

Krizové situace jsou automaticky spojovány s krizovým jednáním. Operativní řešení, rychlé rozhodování, z minuty na minutu. Dobrá zpráva je, že aktuální situace není tak krizová, jak se může jevit. Jednou skončí, a pak…? 

Dovolte si ten luxus alespoň pár hodin denně věnovat tomu „pak“. Co budete potřebovat? Co se vám bude hodit? Nestálo by za to se na to trochu připravit, a udělat kus práce dopředu? Co takhle oprášit angličtinu, přečíst pár chytrých knížek, shlédnout sérii výukových videí o něčem, v čem si nejste úplně jistí v kramflecích? Vytvořit novou koncepci oddělení, optimalizovat proces, revidovat deset let staré metodiky… 

Dělejte něco pro svůj rozvoj – vždyť ve standardním provozu na něj téměř nezbývá čas. 


Doporučení šesté – odkládané drobnosti

Hrneme jich před sebou každý spoustu. Drobnosti, které nejsou ani naléhavé, ani důležité, přesto by bylo fajn, kdyby byly hotové… Jen na ně v každodenní rutině nezbývá čas nebo energie. 

Tisíckrát nic umořilo osla. Valíme těch tisíc nic před sebou a ony nám blokují naší kapacitu a nezřídka způsobují pocity viny, že jsem to zase nestihl. Generální úklid garáže, probrání oblečení, přidělání poličky, promazání a roztřídění fotek, zasazení semínek chilli papriček… 

Maličkosti, které klidně ještě dvacet let počkají. Ale když si je ze svého seznamu odškrtnete, udělají radost. A o to tady přeci jde… 


Doporučení sedmé – odložte systémové životní změny

V době zjitřených emocí, nejistoty a přecitlivělosti prostě není dobré dělat radikální změny. Koupě akcií, bytu, požádání o rozvod, nabídnutí zásnubního prstýnku, uvedení nového produktu či služby nebo obměna poloviny týmu se mohou zdát jako zcela racionální volby, pro něž nastala vhodná doba. 

Nedělejte to. Nedělejte žádné zásadní změny, pokud to nebude opravdu nutné. Odložte klíčová rozhodnutí až na chvíli, kdy se situace uklidní a stabilizuje, a kdy budete moci zodpovědněji posoudit, co smysl má, a co ne. 

Pro maličkosti ovšem toto doporučení rozhodně neplatí! Nové boty, myš k počítači, oblíbený film nebo dort… v maličkostech se řádně rozmazlujte!  


Doporučení osmé – zůstaňte selektivně sociální

Jsme sociální tvorové, a i když občas máme lidí plné zuby, sociální síť okolo sebe potřebujeme. Už jen proto, abychom sdíleli, podělili se o radosti i starosti a dostali do našich životů nové podněty, pohledy, rozšířili si obzory, nebo si jen prostě zažili zájem někoho jiného. 

Tím ovšem nejsou myšleny „sociální sítě“ v tom moderním slova smyslu (Facebook, Linkedin…) – tedy pokud vám není –náct (my starší je prostě neumíme používat jako plnohodnotnou náhradu přímé komunikace, děti a puberťáci to ovšem zvládají v pohodě). Zvedněte telefon a zavolejte babičce. Spusťte videochat a pokláboste se známými, kamarády. Klidně i po delší době – je to poměrně osvěžující. 

A když už jsme u těch sociálních sítí, stejně jako u povzbuzovacích prostředků platí – opatrně. V současné době tvoří většinu alarmistické, katastrofické nebo kritické příspěvky, občas proložené nějakým tím koťátkem nebo zen-budhistickým moudrem. Dvě hodiny na Facebooku jsou aktuálně nejlepším způsobem, jak si mozek naladit do negativna. 


Doporučení deváté – nebojte se říci si o pomoc

Dnešní výkonově orientovaná společnost je nastavena tak, že bychom vlastně měli všechno zvládat sami a v pohodě. Že bychom měli být experty, kteří nedělají chyby a vždy a za všech okolností si ví rady. S výchovou dětí (a nově i s domácím vzděláváním), s prací, s udržováním bytu… Funkční partnerský vztah, neustálý optimismus a tah na branku se považuje za samozřejmost. Měli bychom být dokonalí… 

Měli bychom, ale nejsme. Občas něco nevíme. Občas si s něčím prostě neumíme poradit. Tohle je prostě fakt, ať už se s tímto konstatováním dostaví výčitky a pocity méněcennosti, nebo ne. A od toho jsou tu druzí – profíci, kteří léta studovali a dřeli, aby tu byli pro nás, až je budeme opravdu potřebovat. 

Není hanba se na druhé obrátit pro radu. Není potřeba se stydět zavolat svému finančnímu poradci, právníkovi, terapeutovi, koučovi, zkušenějšímu expertovi ve vašem oboru, učitelce, která normálně učí vaše dítě, nebo komukoliv jinému, kdo se vám zrovna hodí. Krátká konzultace nikoho nezabije a žádný soudný profík vám v dnešní době nic nenaúčtuje – lidi mají tendenci v krizi držet při sobě a pomáhat si. Mějte to v hlavě a nebojte se to využívat! 


Doporučení desáté – pomáhejte!

Ač můžeme mít někdy pocit, že postarat se o sebe, o svoji rodinu, své blízké a o podřízené je práce nad hlavu a na nic jiného nezbývá síla, opak bývá pravdou. Pocity vyčerpanosti obvykle pramení ze stereotypu a rutiny – leckdy stačí změnit zaměření, činnost a aktivitu a zjistíme, že sil máme vlastně pořád dost. 

Poslední doporučení se může zdát paradoxní. Pomáhejte lidem okolo sebe. Jen tak, nezištně (ovšem s dodržením veškerých hygienických zásad odpovídajících aktuální situaci!). Spousta seniorů si hraje na hrdiny, ale když dojde na lámání chleba, pomoc uvítá a ocení. Stačí se rozhlédnout a uvidíte okolo sebe lidi nemocné, nestabilní, lidi v krizi (a je jedno zda se jedná o krizi materiální, psychickou, vztahovou či sociální…). 

Nemusíte zachraňovat celý svět. Stačí se nabízet a být vstřícní. Podělit se se sousedem o toaleťák nebo kus vázacího drátu, nakoupit a dovézt staré babičce nákup, aktivně sdílet své dobré zkušenosti, tipy a triky. Zjistíte, že místo aby vám pomáhání energii bralo, tak vám jí dává. A to je hezký pocit. 



Zboží bylo přidáno do košíku

Veřejný manažerský výcvik - podzim 2020